Zpěvačka Iva Marešová pochází z Hradce Králové. V minulosti působila v kapele Deset očí, se kterou vydala v roce 2002 stejnojmenné album. Následně založila skupinu Iva Marešová & 999, kde se po jejím boku objevila významná jména české hudební scény. Post kytaristy obsadil Michael Vašíček, jehož mohou fanoušci znát z kapely KDJ Vlasty Redla. Na baskytaru hrál Jíra Meisner z Druhé Trávy atd. Ve spolupráci s předním českým kytaristou, skladatelem a producentem Michalem Pavlíčkem nahráli desku Na křídlech koní". Iva spolupracovala s Michalem i na jiných projektech. Televizní diváci ji určitě zaznamenali v hudebním pořadu „Na kloboučku". Současně účinkovala v muzikálech z dílny MP, přičemž muzikálům se Iva Marešová věnuje dodnes. Za hlavní roli v muzikálu „Lucrezia Borgia" byla dokonce v roce 2012 nominována na divadelní cenu Thálie. Dnes Iva zpívá v představeních: „Johanka z Arku", „Mefisto", „Antoinetta - královna Francie" a další. V lednu 2016 se stala zpěvačkou legendární kapely PRECEDENS a ve stejném roce vydala s triem MAREŠOVÁ YASINSKI VAŠÍČEK album Kéž bouře by přišla". Zároveň stihla hostovat u kapely Čechomor a Blue Effect Radima Hladíka. V sobotu 10. června 2017 Iva Marešová vystoupí s kapelou Precedens v Karlovicích (okres Bruntál).  

 

 

 

Milan Fišr je zakladatel i spolupořadatel Akustických Vánoc ve Vrbně (Vrbno pod Pradědem) a pořadatel dalších koncertů v mikroregionu VRBENSKA, jeden z hlavních nositelů invenčních nápadů pro oblast kultury ve spolku Fikyno, z.s. a rovněž jeho předseda.

 

 

 

 

 "Stoly a písně z pásu, vyrobeno a předloženo bez lásky, bez pojiva. A skuteční tvůrci se pak z našeho života vytrácejí, protože není proč a pro koho tvořit. Nejsme zvyklí si vybírat. Bereme, co se nám předkládá bez ohledu na to, s jakou energií a s jakým záměrem to vzniklo a ještě máme pocit, že si to svobodně volíme. Tak je to se vším. S hudbou, s jídlem, s léky, s partnerstvím, s politikou. Ztrácíme citlivost. Neděláme to, co máme rádi a tak míjíme své cesty, zahazujeme své talenty a zabýváme se jen výsledky." Iva Marešová

 

 

Rozhovor:

 

MF: Krásný den Ivo, moc Tě zdravím. 

Na úvod Ti položím otázku, se kterou většinou zahajuji rozhovory. A neudělám výjimku ani dnes. Jak se momentálně máš?

IM: Moc dobře, díky. Mám teď krásné životní období plné hudby.

 

MF: Mohla by ses prosím fanouškům sama představit?

IM: Celý svůj život zpívám. Od dětství. Od svých 16 let se věnuji vlastní tvorbě. V minulosti například se skupinami Deset očí a 999. Když mi bylo cca 25 let, přestěhovala jsem se z rodného Hradce Králové do Prahy, kde jsem začala spolupracovat s Michalem Pavlíčkem, později např. se skupinou Čechomor, Blue Effect Radima Hladíka, momentálně zpívám s Precedens a na konci roku 2016 jsem vydala CD „Kéž bouře by přišla“ se svým triem Marešová Yasinski Vašíček. Celé ty roky k tomu, že stále tvořím vlastní hudbu a hostuji v krásných hudebních projektech, hraji v divadle. Dříve jsem účinkovala v divadle Ta Fantastika v Praze, dnes v pražské Hybernii, v Kalichu a v divadle JK Tyla v Plzni. Koho by zajímaly podrobnosti, vše najde na www.ivamaresova.cz .

 

 

MF: Nebudu se Tě ptát, co pro Tebe znamená zpěv a vůbec muzika. Zkusím Ti položit otázku z jiného úhlu. Dovedeš si představit, že by ses živila jiným způsobem, než je muzika? A máš tušení, co by to mohlo být?

IM: Dovedu. A také jsem to ještě donedávna dělala. Orientuji se dlouhá léta velmi dobře v účetnictví, mzdách a podobných záležitostech. Ekonomiku jsem vystudovala. Nicméně, kdybych se teď měla rozhodovat, že budu dělat něco jiného než hudbu, asi bych si vybrala nějaký obor, který jsem ještě nikdy nezkusila a který budu milovat. Věřím ale, že nebudu nucena zpěv opouštět.

 

MF: Jsi zpěvačka, kterou nelze jen tak snadno zařadit do šuplíku s konkrétním hudebním žánrem. Pohybuješ se mezi muzikálem, popem, blues, rockem, folkem atd. Až se v tom trochu ztrácím. Mě by zajímalo, kam Tě to nejvíc pocitově táhne.

IM: Táhne mě hudba jako taková. Momenty, kdy mohu cítit své srdce. Neřeším styl. Občas dostávám dobré rady, že bych si měla vybrat jeden žánr, jednu škatulku a v té se pohybovat, abych nemátla posluchače. Nedokážu si říct, že budu dělat např. jen muzikál, nebo folk, abych byla pro publikum lehce uchopitelná. Já mám v sobě hodně poloh a všechny je chci využít. Potřebuji k životu být celá a tohle všechno ke mně patří. Nechci omezovat samu sebe jen proto, abych byla pro fanoušky jednoduše žánrově zařaditelná a čitelná. Navíc nemyslím, že mezi mé posluchače patří publikum, které potřebuje, aby za ně někdo řešil, co mají poslouchat, takže si sami najdou, co potřebují. Jsem za to moc ráda.

 

 Foto: www.worldstars.eu

 

MF: Jméno Iva Marešová jsem poprvé zaregistroval v pořadu Michala Pavlíčka „Na Kloboučku", kde jsi společně s Viktorem Dykem bravurně zpívala skladbu „ZDROJ" (Futurum). Přiznám se, že toto provedení skladby poslouchám docela často, protože má pro mě velkou vnitřní sílu. Jak vnímáš „ZDROJ" ty samotná?

IM: Je to fenomenální skladba, která je skutečně seslána ze Zdroje. A Roman Dragoun i jeho otec František byli na Zdroj napojeni, když ji skládali, proto je plná lásky, emocí a otevírá srdce.

Je to dokonalá modlitba.

 

MF: Nejznámější kapelou, kde momentálně působíš, je PRECEDENS. Prozradíš nám prosím, jak ses vlastně stala zpěvačkou této již, nebojím se říct, legendární skupiny?

IM: Doporučil mě basista Maťo Ivan. Martin Němec (poznámka: Martin Němec je klávesista, skladatel a zakladatel kapely Precedens.) se přišel podívat na koncert našeho tria Marešová Yasinski Vašíček do pražského Jazzdocku a po koncertě mě oslovil ke spolupráci. Řekl, že jsem ho inspirovala k tomu, aby Precedens znovu oživil. Já hned věděla, že do toho chci jít, takže to byl rychlý a bezproblémový start.

 

 Foto: www.facebook.com/precedens30

 

MF: Jak Tě přijali skalní fanoušci kapely a zvykli si již, že za mikrofonem vidí novou tvář? Asi ses neubránila srovnávání s původní zpěvačkou Bárou Basikovou u starších skladeb, či jsi byla tohohle nešvaru ušetřená?

IM: Přiznám se, že jsem žádné výrazné srovnávání nezaznamenala. Upřímně, já jsem to ani moc neřešila. Věděla jsem, že to chci dělat a že si písně, jak nové, které mi Martin složil, tak ty úžasné staré hity, budu zpívat po svém. Nikdo mě s Bárou nesrovnával. Naopak fanoušci Precedens nám říkají, že je to jiné a zároveň, že právě to je baví. Což jsou pro nás dobré zprávy.

 

MF: Zaznamenal jsem na internetu video z vernisáže výstavy obrazů Martina Němce, kde hrajete skladby Precedens akusticky. Jen zpěv, akustická kytara a kontrabas. Naprosto úžasné! Šlo o zcela ojedinělé vystoupení, nebo máte s Precedens nacvičený i komorní set?

IM: Původně šlo o ojedinělé vystoupení. Občas ho zopakujeme na některé z Martinových výstav jeho obrazů. Ale mělo to moc hezké ohlasy, takže přemýšlíme, zda se tomu v budoucnu nebudeme věnovat více.

  

MF: S kapelou nehledíte jen do minulosti, ale tvoříte nové skladby, dokonce, podle mých informací, připravujete nové album. Zapojuješ se do procesu skládávání i Ty a případně čím?

IM: Autorství textů a hudby je v tuto chvíli téměř výhradně na Martinovi, aranže řešíme všichni. Každá skladba prochází na zkoušce a ve studiu procesem, kdy do ní každý přispějeme svým dílem.

 

 Foto: Jakub Ludvík 

 

MF: V sobotu 10. června 2017 vystoupíš u nás na severu Moravy, konkrétně na Festivalu Karlovická kosa (v rámci Dne obce Karlovice v Jeseníkách) s kapelou Precedens. Navštívila jsi náš kraj už někdy v minulosti? Nebo to bude premiéra? Nevadí Ti tak dlouhé přejezdy před koncertem?

IM: Pokud si vzpomínám, tak přímo v Karlovicích jsem ještě nebyla, ale na severu Moravy samozřejmě ano. Přejezdy mi nevadí, patří to k naší práci. Občas je to s partou dost zábava a někdy jsou na přejezdech nejlepší dojezdy. Ale jsou i chvíle, zvláště když je více koncertů za sebou, že už tu dodávku, ve které sedíte, nechcete vidět.

 

MF: Proč by se měli fanoušci přijít podívat na Váš koncert do Karlovic?

IM: Protože jim chceme předat spoustu energie a radosti ze života.

 

MF: Ne každému se podaří tančit na stole v centru Prahy (v Kavárně Slavia). Můžeš nám prosím říci, jak sis užívala natáčení videoklipu ke skladbě „Fany rozkvetly stromy" z alba „Kéž bouře by přišla"? A jaké byly reakce návštěvníků Prahy, kteří se náhodou nachomýtli při natáčení?

IM: Jsem introvert, takže tanec na stole nepatří k mým oblíbeným kouskům, nicméně jsem zvyklá z divadla na to, že občas dělám něco, co mi není zcela vlastní a je to naopak vždy výzva a zábava a hledání nového v sobě. Užila jsem si to moc. Klip k našemu duetu s Lucií Bílou točil Vladimír Morávek, pracovali s námi v týmu skvělí profesionálové a mí přátelé, takže atmosféra byla úžasná, i když náročné to bylo pro všechny. Reakce lidí jsou myslím dobře zaznamenány právě ve videoklipu, ale i v dokumentu, který jsme o něm natáčeli. Majitelé i personál kavárny Slavia byli úžasní a myslím, že hodně trpěliví a tolerantní. Dodnes tam mají šampus na stropě.

 

 Foto: www.facebook.com/maresovayasinskivasicek

 

MF: Kde se vzala myšlenka spojit Tvůj hlas, kytaru, akordeon a vytvořit tak hudební projekt s názvem MAREŠOVÁ YASINSKI VAŠÍČEK? Představ fanouškům tento úžasný ansámbl. Kdo v kapele hraje, repertoár a případně plány do budoucna.

IM: Když jsem slyšela hrát Aliaksandra na akordeon v Rudolfinu, byla to smršť energie a naprosto dokonalý hudební zážitek. Nějaký „hlas“ za mým pravým ramenem mi řekl, že mám dát dohromady duo zpěv a akordeon právě se Sašou. Tak jsem to vedení následovala. Časem jsem do tria přizvala ještě Michaela Vašíčka, který se mnou hrál už v 999. Aliaksandr je z Běloruska, žije v Praze asi 4 roky. Michaela můžete znát například ze skupiny Vlasty Redla KDJ. Hrát s nimi je opravdu radost. Nedávno jsme dokončili desku. Chceme co nejvíce koncertovat a představit naše písně lidem. Styl, ve kterém hrajeme, bych nazvala Worldmusic se slovanskými kořeny. Je to živelná divočina i mír. V každém případě, když jsem na jevišti s těmito dvěma mistry, cítím až do morku kostí, že existuje Bůh.

 

MF: Ještě chvilku se zdržíme u alba „Kéž bouře by přišla". Přiznám se, že jsem jej stále celé neslyšel, nicméně podle několika skladeb, které jsem si poslech, mi přijde, že obsahuje určité „poselství". Pletu se hodně? Můžeš nám prosím filozofií alba více rozvinout? Kde si mohou CD fanoušci zakoupit? Budou mít fanoušci šanci si CD pořídit i v backstage v Karlovicích?

IM: Poselství alba je jednoduché. Život. Jít za svým srdcem. Nezradit sám sebe. Skutečná láska mezi mužem a ženou. Pochopení. Odevzdání se. Zodpovědnost za svůj život. Vědomé rozhodnutí. Svoboda. Radost. Je to vlastně příběh. Jeden muž mi o té desce napsal, že je to krásný milostný příběh. Ano, ale není to jen o lásce k někomu druhému. nebo k něčemu. Je především o lásce a respektu k sobě samému a z toho pak může vyrůst vše, co si jen dovedeme představit. Je to příběh o kráse.

Desku s sebou přivezu do Karlovic. Dá se koupit i na mém webu nebo v obchodech Bontonland, též stáhnout na iTunes.

 

 Foto: www.facebook.com/maresovayasinskivasicek

 

MF: Čím jste se při tvorbě alba inspirovali a jak probíhalo jeho natáčení?

IM: Inspirací byl život se vším, co k němu patří. Album jsme natáčeli asi dva roky. Netvořili jsme ho v tlaku ani v napětí, ale v naprostém klidu a v souladu s časem, který si práce žádala. Byla to obrovská radost. Vlastně jsme byli pozorovateli toho, jak vznikalo a tvůrci zároveň.

 

MF: Působila jsi nějaký čas i v kapele Blue Effect jako host. Místo otázky řeknu jen jedno jméno a nechám na Tobě, co nám ke svému učinkování v kapele povíš. Radim Hladík.

IM: Radim Hladík byl velká a inspirativní osobnost. V jeho kapele Blue Effect vládl mír, láska a kumšt. Na jevišti jsem často zapomínala na to, že jsem na koncertě. Ukázal mi, jaký je skutečný smysl toho, co dělám. Děkuji mu za ten dar.

 

MF: Jak moc rozdílné je stát na pódiu jako zpěvačka Precedens, MAREŠOVÁ YASINSKI VAŠÍČEK a následně jako "Johanka z Arku"?

IM: Když jsem na podiu, nedokážu moc posuzovat, jak se tam cítím. Jsem tam. Někde uvnitř sebe a zároveň všude okolo. Vlastně se vždy cítím stejně. Popsat slovy to ale dost dobře nejde.

 

Foto: www.musical.cz

 

MF: Pohybuješ se v popředí české hudební scény. Jak bys popsala její úroveň. Dá se v ČR vůbec uživit s kvalitní muzikou?

IM: Myslím, že situace na naší hudební scéně je úplně stejná, jako v každém jiném oboru. Zrcadlí se nám v tom přístup k životu, se kterým je většina lidí u nás v souladu. Hlavně nebýt na někoho moc. Oslavujeme průměrnost. Kolik lidí dnes opravdu ovládá své řemeslo a kolik ho ve skutečnosti vykonává?

Zkuste sehnat výborného truhláře například. Docela složitá záležitost. Záměrem tvořitele by měl být akt tvoření, výroba krásného stolu, kdy na jeho konci vidíme stůl, akt tvoření je skládání písně, kdy na jeho konci ji zpíváme a hrajeme lidem, kterým to činí potěšení. Naše hmotná i nehmotná díla jsou předmětem toho, že si vzájemně předáváme lásku, krásu, energii a po té i peníze.

Jenomže dnes se akt tvoření vytrácí. Jdeme rovnou po výsledku, cestu se snažíme zkrátit, záměrem není tvorba s napojením na Zdroj, záměrem je výsledek, který by nám měl přinést co nejrychleji zmiňované peníze, moc nebo slávu, nejlépe to všechno dohromady. Upozorňuji, že nemám nic proti penězům a slávě, není-li to pouze bezobsažná forma a jediný cíl našeho konání, ale chci říct, že přestáváme být tvůrci a přestáváme vnímat, že tvůrci ve všech oborech drží náš svět pohromadě. Tvoření a konání věcí s láskou, to je podle mě pojivo, které vše udržuje při životě. My raději koupíme levný stůl z továrny, který sjede z pásu, nebo si zapneme rádio.

Stoly a písně z pásu, vyrobeno a předloženo bez lásky, bez pojiva. A skuteční tvůrci se pak z našeho života vytrácejí, protože není proč a pro koho tvořit. Nejsme zvyklí si vybírat. Bereme, co se nám předkládá bez ohledu na to, s jakou energií a s jakým záměrem to vzniklo a ještě máme pocit, že si to svobodně volíme. Tak je to se vším. S hudbou, s jídlem, s léky, s partnerstvím, s politikou. Ztrácíme citlivost. Neděláme to, co máme rádi a tak míjíme své cesty, zahazujeme své talenty a zabýváme se jen výsledky.

Můžeme tento systém prosazovat jako nutnost doby a naučit se v něm s uspokojením proplouvat, můžeme proti němu aktivně bojovat a rozčilovat se nad špatnou situací a neustále jej tím dál udržovat v chodu a živit jej svou energií. Ale můžeme takový přístup k životu též zcela ignorovat a tvořit si svůj vlastní způsob bytí a tím se uživit dá.

Je mezi námi ale mnoho lidí, kteří se s průměrností nespokojí a jdou svou cestou a vědí, že svůj život si mohou vybrat. Děkujme jim za inspiraci.

Nedávno mi říkal kamarád, který pracuje v nahrávacím studiu, že tam měl kapelu, které musel pomocí technologií narovnat bicí, protože bubeník nehrál rytmicky, doladit zpěvy, protože zpěvák neuměl zpívat a ti muzikanti mu říkali: „Ty vole to je neskutečný, jak to jde dneska všechno hned opravit, jak to vůbec dělali dřív?! Jak to tenkrát dělali třeba Led Zeppelin, nebo Beatles, když neměli takový mašiny?“. A ten můj kamarád jim odpověděl: „Víte, dřív hrál jenom ten, kdo to opravdu uměl.“

  

 Foto: Jakub Ludvík

 

MF: Kdybys mi měla říci jedno jméno světové hudební scény, se kterým by sis mohla zazpívat duet, kdo by to byl?

IM: Řeknu dvě. Robert Plant a Peter Gabriel.

 

MF: Teď máš neomezený prostor cokoliv vzkázat svým fanouškům, fanouškům spolku Fikyno a obce Karlovice.

IM: Kéž se Vám všem hezky žije přátelé a kéž jste plni radosti z toho žití.

 

Těším se na Vás v Karlovicích.

 

Tak to je všechno. Moc Ti Ivo děkuji za rozhovor a taky se těším v Karlovicích. 

 

MiFi